Začátky s operačním systémem Linux.

Základy ovládání OS Linux pro úplné začátečníky.

Mezi prvními věcmi po instalaci (během instalace) je vhodné si nastavit chování příkazové řádky. Lze si tak usnadnit práci, nepamatovat si nebo nezapisovat si použité příkazy a značně zefektivnit práci s komand lajnou.
Příkazová řádka si "pamatuje" zadané příkazy. Lze v nich vyhledávat. Ukládají se všechny, a to opakovaně a taky ty nežádoucí. Někdy se zpětně špatně vyhledávají, protože si nepamatuji ani část řetězce, který obsahuje nebo je tento řetězec v mnoha příkazech.
Proto je potřeba udělat základní úpravu nastavení prostředí.
V domovském adresáři otevřu k editaci soubor .bashrc
Čistým textovým editorem, nikoliv pokročilým editorem z office.
Např. pomocí:
nano -w ~/.bashrc
Já už jsem dnes po 7 letech práce s poslední distribucí přes 1000 řádků. Proto zvyšuji počet uložených příkazů např. na 10000.
Přepíši hodnotu HISTSIZE i HISTFILESIZE na nejméně 10000. Nebo přidám řádky:
export HISTSIZE=10000
export HISTFILESIZE=10000
NA KONCI SOUBORU MUSÍ BÝT PRÁZDNÝ ŘÁDEK!
Uložím pomocí CTRL + o (^O) (kontrol O) a ukončím editaci ^X (malá písmena).
Nyní zkontroluji zda se změny projevily.
set | grep -i HISTSIZE
Pokud se projevily, pokračuji v kontrole či přidání řádku:
export HISTCONTROL=ignoreboth
To mi zajistí neuložení do historie dalšího bezprostředně následujícího shodného řádku a neuložení příkazu začínajícího mezerou. Uložím a ukončím.
Pokud se změny neprojevily může být potřeba přidat soubor ~/.bash_profile s obsahem:
[[ -f ~/.bashrc ]] && . ~/.bashrc
NA KONCI SOUBORU MUSÍ BÝT PRÁZDNÝ ŘÁDEK!
Stejné nastavení dělám i u správce systému (root).
Dále pracuji s příkazovou řádkou tak, že příkazy zadávám s mezerou na začátku. Pouze pokud chci, aby se mi příkaz uložil do historie mezeru nedávám. Jenže když uložím další příkaz a pak se k předchozímu vrátím, protože nezačíná mezerou a není totožný s předchozím, tak se mi opět uloží do historie a to je nežádoucí. Proto vždy po přidání příkazu do historie edituji soubor s historií, kdy pomocí PgDn přejdu na konec souboru a přidám na začátek posledního příkazu mezeru.
nano -w ~/.bash_history
Pokud již mám v historii mnoho nežádoucích řádků, otevřu si tento soubor v rozumnějším editoru a vymažu je.
A nyní přichází to nejkrásnější. Zadávaný příkaz (nebo později editací historie) si mohu okomentovat cesky.
Např:
sudo nice -n 19 clamscan /bin #antivirova kontrola systemu
V historii lze totiž později vyhledávat pomocí ^R a psaní obsahu příkazu nebo komentáře.
Zobrazí se mi poslední uložený příkaz obsahující zadané znaky. Pokud chci zobrazit předchozí zadaný příkaz s těmito zadanými znaky, stisknu opět ^R.
SOUBOR S HISTORIÍ JE TEDY VELMI DŮLEŽITÝ A PROTO JE VHODNÝ K ZÁLOHOVÁNÍ.