Rozhodnutí Nejvyššího soudu a spravedlnost po česku I./IV.

Takže mi nezbylo, než ministerstvu odpovědět s uvedením spisovky onoho rozhodnutí a znovu požádat o odpověď.

Jedná se o rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2048/2004 ze dne 18. ledna 2006, které vydali: předseda senátu JUDr. Ljubomír Drápal a soudci JUDr. Roman Fiala a JUDr. Mojmír Putna

JUDr. Jiří Pospíšil

ministr spravedlnosti ČR

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Vyšehradská 16

128 10 Praha 2

Občan ČR

František Sousedík

Dukelská 1618

748 01 Hlučín

Vaše č.j.: 173/2012-OD-PP/3

Vážený pane ministře,

dopisem ze dne 26. ledna 2012 reagovalo Vaše ministerstvo na můj dotaz ze dne 12. ledna 2012.

Z této odpovědi jsem byl tak rozladěn, že jsem raději až dodnes neodpovídal, protože bych snad mohl být i neslušný. Nevím zda to mám přičítat tomu, že jsem neuvedl žádné vzdělání. Proto žel nemohu Vaši odpověď považovat za solidní vyřízení podání občana, ale spíše za způsob zbavení se někoho, kdo otravuje domnělými nesmysly.

Každý znalý soudný člověk, který nepracuje na místech, kde jej otravují občané svými, zřejmě hloupými dotazy, by řekl: „Neříkej, takový nesmysl nemohl Nejvyšší soud napsat. Jakou to má spisovku? Já se na to podívám.“. Ale ministerstvo, zdá se, nehodlá řešit to, jak rozhoduje jím spravovaný orgán, raději mne odkáže s „nesmyslným dotazem“ na advokáta.

V mnou uváděném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, soudy řešily zda v době, kdy věřitel navrhoval veřejnou dražbu, bylo zástavní právo z roku 1993 promlčeno či nikoli. K tomu považoval NS ČR za nutné stanovit, jakou právní úpravou je nutno promlčení zástavního práva posuzovat.

A NS ČR dospěl k tomuto zjištění:

„Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel s dražebníkem (obchodní společností B., s.r.o.) smlouvu o provedení veřejné nedobrovolné dražby zastavených nemovitostí žalobců dne 11.6.2003 - podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb. a zákona č. 88/2003 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 30.4.2004 (dále též jen obč. zák.), a podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 286/1993 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 142/1996 Sb., č. 77/1997 Sb., č. 15/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 356/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 239/2001 Sb., č. 353/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 15/2002 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 126/2002 Sb., č. 151/2002 Sb., č. 308/2002 Sb., č. 312/2002 Sb., nálezů Ústavního soudu č. 476/2002 Sb. a č. 87/2003 Sb. a zákona č. 88/2003 Sb., tedy podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2003 (dále též jen \"obch. Zák.\").“.

Toto rozhodnutí je na Internetu vedeno pod sp. zn. 21 Cdo 2048/2004 ze dne 18. ledna 2006.

Kdyby NS ČR uvedl, že se to zástavní právo má posuzovat podle stavu účinného v den uzavírání zástavní smlouvy, pak se Vás pochopitelně nebudu na nic ptát, ale Nejvyšší soud ČR není žádný „obyčejný soud“. On vykládá zákony a právo.

A protože rozhodl, jak rozhodl a já nyní zvažuji vzetí úvěru, potřebuji, jako snad bdělý občan, vědět, co bude platit až mi bude banka chtít vydražit zástavu. Doufám, že je snadno pochopitelné, že to chci vědět již nyní, ne, že mi někdo až to nastane řekne: „platí úplně něco jiného než se bláhově domníváš“.

Proto k Vaší odpovědi ještě upřesňuji a uvádím, že se neptám po „znění zákona, podle něhož bude event. probíhat dražba“, jak uvádíte. Já se ptal a ptám jen a pouze na to, „jaké bude znění občanského anebo obchodního zákoníku (či jiného zákona, kterým se bude řídit zástavní právo) v době, kdy bude můj věřitel uzavírat s dražebníkem smlouvu o provedení dražby mnou zastavených nemovitostí.“. Kterým se bude řídit zástavní právo, nikoli průběh dražby. Zejména promlčení zástavního práva.

Doufám, že jsem dostatečně objasnil, že nejsem to já, kdo by snad v předmětné věci potřeboval poskytnout právní pomoc.

K Vašemu názoru ohledně irelevantnosti mnou uvedeného příkladu, sděluji, že je, dle mého názoru, zásadně, lidsky, logicky i právně naprosto závadný. Takový názor a postup byl a nejspíše stále je hlavní příčinou, proč byl a bude tolika lidem odejmut jejich majetek za směšné až zločinné ceny, který dali do zástavy a přitom se shodně s Vaším vyjádřením nezabývali tím, co bude když dlužník nebude moci splácet. Kdyby věděli jak může rozhodnout NS ČR, nešli by do toho. Kdyby věděli, že vyvolávací cena může být poloviční, nešli by do toho. Kdyby věděli, že pro úvahu prodeje majitelem může být jejich nemovitost oceněna např. na 10 milionů a o 5 měsíců později může být totéž oceněno pro nedobrovolnou dražbu věřitelem na 3 miliony, nešli by do toho.

Jinak řečeno, domnívám se, že strany právního vztahu mají mít v den jeho uzavření jasno o všem od vzniku až do jeho zániku.

Proto Vás, s ohledem na předmětné rozhodnutí NS ČR, znovu naléhavě prosím, abyste mi sdělil, jaké bude znění občanského anebo obchodního zákoníku (či jiného zákona, kterým se bude řídit zástavní právo) v době, kdy bude můj věřitel uzavírat s dražebníkem smlouvu o provedení dražby mnou zastavených nemovitostí.

Popřípadě, abyste mi sdělil, že předmětné rozhodnutí považujete za přehmat apod. a že v našem státě dle Vašeho názoru v základní věci stále platí ustálený právní princip.

V Hlučíně dne 22. května 2012.

S úctou

František Sousedík