Dražby nemovitostí - Vlastnické právo není dáno zápisem v katastru nemovitostí.

Když původní vlastníci nechtějí opustit vydraženou nemovitost. Mohou být v právu a taky nemusí. Televize Nova by však námi neměla manipulovat.

Dne 27. 10. 2005 vysílala televize Nova v pořadu Občanské judo příběh původních a nových vlastníků vydražených nemovitostí, kdy se původní vlastníci odmítají vystěhovat. V příběhu vystupuje advokát, který příběh komentuje.

Tento pořad nám ukazuje, že veřejnost ani mnozí právníci, nerozumí problematice zápisu do katastru nemovitostí a problematice nedobrovolných dražeb. Pořad byl připraven tendenčně, jakoby redaktoři nahrazovali soudní řízení. Již jsem jen čekal, kdy doporučí bývalé vlastníky lynčovat. Nechci tím říci, že původní vlastníci jsou v právu, to totiž z pořadu nelze usoudit, zřejmě nebylo úmyslem redaktorů objektivní zhodnocení. Proto taky píši tento článek, protože redaktoři vystupují jako soudci, jako by případ byl zcela jasný. A to by se nemělo stávat, protože to může poškodit spoustu diváků. V pořadu nebyly řečeny základní informace, které by příběh osvětlily.
Redaktorkou byla: Jana Pařezová

Lidé bděte, prosím. Nevěřte všemu, co vám naznačují v televizi.

Pojďme tedy na to.

Nejdříve je vhodné si uvědomit, kdo je to dražebník. Dražebník není soudní orgán ani jiná státní instituce. Dražebník je právnická osoba (firma - podnikatel) nebo dokonce fyzická osoba (OSVČ - podnikatel). Jaký je zájem podnikatele, proč se podniká? Spravedlnost nebo vydělávání peněz? Nebuďme, prosím, naivní či hloupí, spravedlnost nikoho z nich vůbec nezajímá.
Dokonce se zdá, že spravedlnost nezajímá ani TV Nova. Psal jsem redaktorovi a žádná odpověď nepřišla.

Základní myšlenka, na které redaktoři postavili celou prezentaci příběhu je to, že výpis z katastru nemovitostí je rozhodující a jím je vše dáno. To je však zcela zásadní omyl.
V pořadu nebylo řečeno, zda Anftovi, původní majitelé, před dražbou udělali nějaký úkon, podali žalobu, předběžné opatření nebo oznámili dražebníkovi určitou skutečnost.
Majitel nemovitosti může, v případě, kdy je přesvědčen, že prodej zástavy je nepřípustný, podat před dražbou žalobu. Dražebník se touto informací nemusel redaktorům pochlubit a původních majitelů se redaktoři, z důvodů chybného zaměření na list vlastnictví, zřejmě neptali.
Pan Antonín Machač, vydražitel, uvedl, že Anftovi po téhle dražbě si podali další žaloby, že podali žalobu na dražební společnost, že dražba neměla být a žalobu na spořitelnu, že s nimi zacházela, jak neměla.
Z uvedeného nelze jednoznačně určit, co vlastně Anftovi učinili. Redaktoři nám měli říci, co přesně učinili. Jde o to, zda podali žalobu na vyslovení neplatnosti dražby a proti komu.
Pokud totiž podali správnou žalobu, nelze do rozhodnutí soudu říci, kdo je vlastníkem. Ze slov pana Machače lze ovšem dovodit, že Anftovi podali nějakou žalobu před dražbou.
Jestliže JUDr. Rostislav Sochor, právní zástupce dražební společnosti, uvádí, že byla ministerstvem prováděna kontrola dražebníka, pak nelze než konstatovat, že kontrola ministerstvem nemá váhu soudního rozhodnutí a o platnosti či neplatnosti dražby, pokud je žaloba podána, bude rozhodovat soud.
V dalším Anftovi tvrdí, že když se s bankou a dražebníkem soudí, z nemovitosti se stěhovat nemusí. Já tvrdím, že pokud není rozhodnuto o platnosti či neplatnosti dražby, nelze původního vlastníka vystěhovat. Ústava chrání vlastnické právo nejen vydražitele, ale i původního vlastníka, no a protože nikdo neví, kdo je vlastníkem, nelze do rozhodnutí soudu zbavovat násilím původního vlastníka jeho vlastnických práv.
Pokud se redaktorka odvolává na to, že ve výpise z listu vlastnictví není žádný záznam o omezení vlastnického práva, pak jde o ono zásadně chybné myšlení, že list vlastnictví je nějakou bernou mincí.
S JUDr. Rostislavem Sochorem, právní zástupce dražební společnosti, nelze než souhlasit, že příklepem dochází ke změně vlastníka, nedodal sice, že je tam podmínka včasného zaplacení, k tomuto však zřejmě došlo.
Jestliže JUDr. Daniel Šulc, advokát, uvádí, že se bude někdo odvolávat do aleluja, pak by byla vůči jeho osobě zajímavá otázka, jak bude hájit Anftovi, když za ním přijdou, aby je v tomto sporu zastupoval. On nebude využívat veškerá jejich práva? On se nebude odvolávat do aleluja, do okamžiku prosazení jejich práv?
To je přesně to, na co se redaktorka nechtěla zeptat. To je ta manipulace.

Žel paní Anftová, ale hlavně také mnozí jiní, si neuvědomují, že jejich vztah k nemovitostem není důležitý. Zdá se mi však, že redaktoři toto uvedli jen proto, aby paní Anftovou zesměšnili.

Jestliže JUDr. Daniel Šulc, advokát, uvádí, že si myslí, že se Anftovi dopouští trestného činu podle § 249a, nelze než doufat, že redaktoři budou příště hledat advokáty, kteří neříkají, si myslím, ale, já vím. Já tvrdím, že tomu tak není.
Jestliže dále JUDr. Daniel Šulc, advokát, uvádí, že výpis z katastru nemovitostí by byl postaven na hlavu, pak jsme u jádra pudla. On totiž v jeho chápání principu výpisu z katastru nemovitostí je již nyní postaven na hlavu. On se domnívá, že vlastnické právo je dáno výpisem z katastru nemovitostí. To je ovšem velká mýlka.
Lze s ním však souhlasit, že vydražitel by se měl chovat jako vlastník. Co se týká placení daní, tak určitě. Placení daní je totiž ten pravý důvod, proč se dělá zápis do katastru nemovitostí.
Policie trestní oznámení odložila a řekla, že do rozhodnutí soudu se původní vlastník nemusí vystěhovat. Zdá se, že jsme v tomto případě překvapivě svědky toho, kdy policie zná právo z oblasti, kde by to málokdo očekával, narozdíl od advokátů, o kterých to člověk předpokládá.
Ano, lze plně souhlasit s panem advokátem JUDr. Danielem Šulcem, že státní moc je v případě nedobrovolných dražeb dle § 36 odst. 2 bezzubá, protože dražbu neprovádí žádný státní orgán, ale podnikatel. A každý zájemce by si měl uvědomit, co ho čeká. Ano, může to být běh na dlouhou trať, taková koupě dražených nemovitostí. Osobně jsem přesvědčen, že celý zákon o veřejných dražbách je v rozporu s Ústavou ČR.
JUDr. Rostislav Sochor, advokát, dále uvádí, že jde ze strany původních vlastníků o protiprávní jednání, že by se vůbec vydražiteli nedivil, kdyby použil svémoc, že násilné vystěhování původních vlastníků vydražitelem bez soudního rozhodnutí o vyklizení nemovitostí, by neměla být delikvence, za kterou by měl být vydražitel stíhán.
Jestliže tedy pan advokát obviněné, původní vlastníky, odsoudil, asi si je měl hned i sníst nebo aspoň pořádně lynčovat. Kde to sakra žijeme, že advokáti dělají soudce lynče a televize Nova jim pomáhá?
V tomto případě mne tedy redaktoři velmi zklamali. Nevzpomínám si, že bych někdy v tomto pořadu viděl tolik zásadních pochybění. Dokonce, kdybych měl vystupovat stejným způsobem, jako oni, řekl bych, že si tento pořad dražebník nebo dražebníci pěkně zaplatili.
Někdo by měl TV Novu a její redaktory poučit, že "Vlastnické právo k nemovitosti, která se zapisuje do katastru nemovitostí, nelze sice bez vkladu do katastru převést, avšak existence tohoto práva není na údajích katastru závislá.". Pokouším se tedy o to. Doporučuji jim k důkladnému studiu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 389/99 ze dne 5. září 2000.
A co Machačovi, vydražitelé? Je to smutné. Žel takový je zde systém. Vydražitel by měl počítat s tím, že to může být běh na dlouhou trať.
Tolik se dá říci k tomu, co vyplývá ze samotného pořadu.

Protože však mám zájem o objektivní zhodnocení, zavolal jsem paní Anftové a vyptal se jí na podrobnosti. Najednou to vypadá poněkud jinak.

Anftovi nebyli, dle slov paní Anftové, upozorněni o zamýšleném prodeji nemovitostí. Bez tohoto upozornění nelze dražbu provést. Vyslovil jsem sice pochybnost, že to by si dražebník dovolil opravdu moc a kontrola z ministerstva by to měla okamžitě odhalit, byl jsem však opakovaně utvrzován v tom, že skutečně upozorněni nebyli.
Anftovi podali před dražbou návrh na předběžné opatření a soud jim dal zapravdu. Dražebník o předběžném opatření věděl a přesto dražbu provedl. Udělal to tak, že po telefonickém sdělení soudcem o vydání předběžného opatření úmyslně vyzvedl předběžné opatření až po uskutečněné dražbě. To je opravdu sprosté jednání. Koresponduje to s tím, že dražebník nemá zájem na spravedlnosti, ale na procentech z dražby.
Najednou se tedy zdá být vše v jiném světle.
Zrůdné ovšem je to, že paní Anftová tuto skutečnost redaktorce řekla a redaktorka to tedy věděla.
To by vysvětlovalo proč JUDr. Rostislav Sochor, právní zástupce dražební společnosti, vystupuje, tak jak vystupuje. Pokud nebude dražebníkovi prokázáno jiné pochybení, pak minimálně morální zůstane.
Po dražbě Anftovi podali žalobu na vyslovení neplatnosti dražby. Podáním nastala skutečnost, že nyní nikdo než soudní rozhodnutí nemůže říci, kdo je vlastníkem.
Dražebníkovi možná dochází, co se bude dít až soud vysloví neplatnost dražby. Proto manipuluje i pomocí televize. Dražebníkovi však nedochází, že i když by se nyní podařilo vydražiteli původního vlastníka vystěhovat z domu, pak po rozhodnutí soudu o neplatnosti dražby, se bude stejně muset vydražitel vystěhovat. Pak bude zodpovědnost zřejmě na bance a dražebníkovi. Po nich by pak měli, jak původní vlastník, tak i vydražitel, požadovat případné úhrady způsobených škod.

Vše pramení z velmi rozšířeného omylu, že co je psáno v katastru nemovitostí, to je dáno. Jak nás v tomto pořadu přesvědčili, dopouští se tohoto omylu i advokáti.

Je schopen redaktor domyslet, jaké značné ztráty může způsobit, když lidé ovlivněni tímto nechutným pořadem, přestanou předčasně bojovat za svá práva?