Pojistné na zdravotní pojištění se nepromlčuje.

Česká televize v pořadu veřejného ochránce práv nedávno uvedla případ vymáhání pojistného a penále zdravotní pojišťovnou.
Domnívám se, že tento případ kancelář Ombudsmana nesprávně právně posoudila.

Šlo o případ, kdy pojištěnec nejdříve na oznámení, že dluží na pojistném a penále nijak nereagoval, avšak v reakci na následný platební výměr v dopise pojišťovně uvedl, že si myslí, že by mělo býti promlčeno.
Pojišťovna tato slova nepovažovala za uplatnění práva dlužníka z titulu uběhnuté promlčecí doby.

Kancelář veřejného ochránce práv tuto skutečnost posoudila tak, že zdravotní pojišťovna pochybila, jelikož pojištěnec řádně uplatnil své právo.

Domnívám se, že jeho slova nelze v žádném případě takto posuzovat. Z mých zkušeností vyplývá, že většina lidí, kteří nikdy nepodnikali, se domnívá, že pokud uplynula promlčecí doba, tak pohledávka zanikla. A tento omyl je i mezi podnikateli značně rozšířen.
I z jeho věty lze tak usuzovat. By mělo být promlčeno. Usuzuji, že měl na mysli, že pojišťovna by měla vědět, že pohledávku již nemůže vymáhat, protože zanikla.
Samozřejmě, pokud jeho slova vysloví právník z kanceláře Ombudsmana, lze téměř vždy předpokládat, že ví rozdíl mezi promlčením a zánikem práva.
Mám za to, že úkon pojištěnce nelze posuzovat pohledem a myšlením právníka, ale jen a pouze jeho pohledem. Ovšem kancelář Ombudsmana to posuzovala ze svého pohledu.

Můj názor pak potvrzuje i obsah webové stránky kanceláře veřejného ochránce práv, kde se uvádí: "Uvedl, že zákon o placení penále vstoupil v platnost na jaře 1997, proto je vymáhání penále neoprávněné.".

Neoprávněné! Vymáhat promlčenou pohledávku je vždy oprávněné. Uplynutím promlčecí doby pohledávka nezaniká. Toto uvedl neboť uvažoval o zániku práva. A pokud člověk uplatňuje zánik práva, nemůže to být posuzováno, jako uplatnění promlčení.

Vůbec nepochybuji, že kdyby pojištěnci před jeho úkonem někdo vysvětlil, že uplynutím promlčecí doby pohledávka nezaniká, že se mu tento dluh může stále objevovat ve výpisech této instituce s veřejnoprávní působností a že mu tento dluh mohou pracovníci stále připomínat, že by se o promlčení ani nezmínil a zaplatil by všechno, co by spočítali. A takto to mělo být posouzeno, pokud se kancelář Ombudsmana domnívá, že se toto pojistné promlčuje.
Je totiž velký rozdíl dovolat se svého práva a jen tak něco plácnout o čem nemám ani potuchy.

V tomto článku mi však nejde o nějaký konkrétní případ. Jde mi o rozdíly v pojmech, o důležitosti pochopení základů a o to, že nikdo není neomylný.

Ve skutečnosti je totiž všechno jinak. Pojistné na zdravotní pojištění se nepromlčuje. Píše se červen roku 2008. Jsem zvědav, kdy tato skutečnost pronikne mezi podnikatele, právníky zdravotních pojišťoven, exekutory, advokáty a soudce.
Co když je to tak, že "staré" pojistné nelze soudně vymáhat? Tudíž ani exekučně. Co když je v současné době takové pojistné vymáháno? Kdo těm lidem bude hradit jejich škody po vydražení jejich nemovitostí? Hm, asi to budou daňoví poplatníci.

http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?back=/cinnost/index.php&doc=1293